Starověký jazyk Vanuatu žije dál, 3000 let poté, co první osadníci zmizeli

Pokud byste měli strávit nějaký čas na vzdáleném souostroví Vanuatu, daleko od východního pobřeží Austrálie, slyšeli byste úryvky z více než 120 různých jazyků. Všechny tyto jazyky jsou pocházející z jediného Austronesian mateřského jazyka, přinesl k řetězci ostrova někteří neohrožený osadníci z východní Asie asi 3000 lety. Vzhledem k tomu, že souostroví je tak izolované, můžete si myslet, že lidé, kteří tento jazyk v průběhu let udržovali, pocházejí z původních osadníků.

To je to, co si mnozí vědci mysleli také až do nové genetické analýzy popsané v úterý Ekologie přírody a evoluce, odhalil, že jazyk a jeho odnože daleko přežili osadníky, kteří jej poprvé přivedli na ostrovy.

V tomto dokumentu mezinárodní tým vědců vedený vědci z Institutu Maxe Plancka pro vědu o historii lidských věd uvádí, že lidé z Lapity, první lidé, kteří přistáli ve Vanuatu, přinesli na ostrovy ostrovy Austronesian, ale již se geneticky neodrážejí. v dnešním genofondu Vanuatu.

Ve skutečnosti, analýza DNA z kostí a zubů 19 starověkých lidí z regionu - Vanuatu, Tonga, Francouzská Polynésie a Šalamounovy ostrovy - ukazuje, že Lapita lidé byli nahrazeni krátce poté, co dorazili. Výzkumníci ve studii porovnávali starou DNA s genomy 27, které v současné době žijí ve Vanuatu, aby zjistili, jak moc se ještě vyrovná.

Lapita lidé cestovali během ocasního konce dlouhé migrační vlny - Austronesian expanze -, která začala v dnešním Tchaj-wanu před 5 500 lety. Dnešní obyvatelstvo Vanuatu dnes geneticky vůbec není jako Lapita; místo toho, oni jsou více podobní domorodým obyvatelům Papua Nová Guinea a Bismarck souostroví k severozápadu. Stále však mluví jazyky pocházejícími z mateřského jazyka Lapita.

Zbývající moc Austronesian jazyka ve vztahu k mizejícím genům jeho reproduktorů navrhla k autorům, že lidé, kteří nakonec nahradili Lapita dělali tak postupně spíše než všichni najednou, tak dávat jim čas přijmout ostrovní rodný jazyk. Co se s největší pravděpodobností stalo, autoři píší, je to, že mořeplavci domorodé obyvatele Papuy-Nové Guineje a souostroví Bismarck vzdorovali cestě do vzdáleného Vanuatu několikrát, pomalu přijímali způsoby ostrovního řetězce jako své vlastní a zároveň zaplňovali místní genový fond vlastní DNA.

„Naše analýzy ukazují, že tato náhrada nenastala v případě jednorázové masové migrační události, ale spíše se postupně dělala postupně, což naznačuje, že mezi skupinami v blízké a vzdálené Oceánii bude existovat dlouhá dálková síť,“ řekl Cosimo Posth, Ph.D., spoluautorem studie v úterý.

Dnes, většina stop Lapita může být pryč, ale jejich odkaz žije na 120-plus jazyky, které sestoupily z jejich Austronesian dialektu; všechny jsou stále mluvené ve Vanuatu, což z něj činí nej lingvističtější místo na planetě. Jejich příběh vzpomíná na příběh dalšího mizejícího starověkého obyvatelstva, které žije pouze v jejich kulturních artefaktech: totiž prvních Angličanů, kteří stavěli Stonehenge, pak geneticky nahradili migranti z východu. Tyto příběhy společně podporují myšlenku, která převrací mnoho starých představ o našich předcích; že na rozdíl od nás starí lidé méně dbali na to, aby si nárokovali pozemky jako stálé osady a byli mnohem migrační, než jsme si kdy představovali.